Vtipy, citáty, přísloví, murphyho zákony - Strana 69

Žák si hraje s pružinkou, když tu náhle mu pružinka vystřelí a prolítne kolem hlavy učitelky.
"Vždyť jsi mi mohl vystřelit oko," zlobí se učitelka.
"Mohl, ale bohužel..." truchlí žák.

Jaký je rozdíl mezi Yettim a chytrou blondýnkou? Yettiho prý už viděli.

Jistý podnikatel poslal z práce své manželce fax, ve kterém stálo:
Moje milá manželko, určitě chápeš, že mám jisté potřeby, které Ty jako 54letá nemůžeš uspokojit. Jsem s Tebou velmi šťastný a považuji Tě za dobrou manželku. Přesto doufám, že mi nebudeš mít za zlé, když se z tohoto faxu dozvíš, že trávím noc se svou 18letou sekretářkou Vanesou v hotelu Comfort Inn. Neznepokojuj se. Před půlnocí budu doma.

Když se muž vrátil domů, našel v jídelně tento list:
Můj milý manželi, dostala jsem Tvůj fax a děkuji Ti za upřímnost. Při této příležitosti Ti chci připomenout, že 54 let bylo před časem také Tobě. Současně Tě chci informovat, že v čase, kdy čteš tento list, budu s Michalem, mým učitelem tenisu, který je stejně jako Tvá sekretářka 18letý, v hotelu Fiesta. Jako zkušený muž s dobrými znalostmi matematiky určitě víš, že se nacházíme v podobné situaci. Pouze s malým rozdílem: 18letému to jde s 54letou víckrát, než 54letému s 18letou, takže se mnou do rána určitě nepočítej!

Kolik promovaných vysokoškoláků je potřeba k vyměnění žárovky?
.
.
Jen jeden, ale může mu to trvat až pět let.

V noci na tom spíš, přes den na tom sedíš a večer si tím čistíš zuby, co je to?
.
.
Postel, židle a zubní kartáček.

Přes noc jsem zaparkoval auto na ulici v New Yorku. Abych odradil případné zloděje, vyndal jsem autorádio a za oknem nechal nápis: "Bez rádia, bez cenností, kufr prázdný."
Ráno jsem našel auto s rozbitým oknem a k mému nápisu někdo připsal: "Jen pro jistotu."

"Pane kolego, co ta boule na čele?"
"Jedna kočka mi dala košem."
"Proboha, kde?"
"V samoobsluze."

"PROČ JSEM PROPUSTIL SVOJI SEKRETÁŘKU"
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel
jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem,
ale neřekla mi ani: "Ahoj miláčku!" Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly.
Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den a vy máte narozeniny. Nepůjdeme na oběd?" Ochotně jsem souhlasil neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře vypili skleničku vína.
Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala: "Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil. Odešla do ložnice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem. Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou písničku...
... a já jsem seděl na gauči a na sobě jsem měl jen ponožky.

"Četl jsi o škodlivosti alkoholu?"
"Ano."
"A přestal jsi pít?"
"Ne, číst."

Učitelka se ptá dětí:
"Detičky, kam pojedete tento rok na dovolenou?"
Přihlásí se Honzík a povídá:
"No, my doma všichni umíme německy, tak asi pojedeme do Německa."
Přihlásí se Anička a povídá:
"My doma mluvíme anglicky, tak asi pojedeme do Anglie."
"A ty, Pepíčku, kam pojedete?" ptá se učitelka.
"No, my doma mluvíme sprostě, tak asi pojedeme do prdele."