Náboženské vtipy

Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nepokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velboud povídá:
"Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný."
"Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění."
"Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!"
Slon si stěžuje:
"Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!"
"Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně."
"Tak dobře..."
Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:
"Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře?Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!"
"Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět."
Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:
"Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo moji pr*el větší!!!"

Přijde do školy nová katechetka, učitelka na výuku náboženství. A hned položí dětem otázku:
- Je to červené a běhá to po stromech.
Nikdo se nehlásí, jen malý Pepíček vzadu:
- No, normálně bych řekl, že je to veverka, ale že jste to vy, tak to bude Ježíšek.

Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá. Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral. Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky.
Tak hned volá: "Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!"
"Ech, cože?"
"No, vždyť jste se pokřižoval!"
"Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku - brýle, rozkrok, peněženka a hodinky."

Muž se prochází po kalifornské pláži, ponořen do modliteb. Náhle se roztrhnou mraky, zazáří jasné světlo a on uslyší Boží hlas: "Za to, že se upřímně modlíš, ti splním jedno přání."
Muž bez rozmýšlení povídá: "Chtěl bych, abys postavil most až na Havaj, abych si tam mohl kdykoli zajet." Na to Bůh odpoví: "To je velmi náročné přání. Uvědomuješ si, kolik takový most bude muset mít pilířů? Kolik oceli se na to spotřebuje? A napadlo tě, jak ty pilíře budou dlouhé, když je oceán hluboký několik kilometrů? Zkus se ještě jednou zamyslit a přej si něco, co by potěšilo i mě." Muž chvíli přemýšlí a konečně řekne: "Pane, přál bych si rozumět své ženě. Chtěl bych vědět, na co myslí, když mlčí, proč někdy pláče a přitom tvrdí, že se nic neděje, chtěl bych znát všechna její přání, která mi naznačuje způsobem, jemuž nerozumím."
Po chvilce ticha Bůh povídá: "Chceš na tom mostě dálnici o dvou nebo o čtyřech pruzích?"

Když Bůh stvořil život, postavil si nové tvory do řady a nalajnoval jim život: ?Ty, osle, budeš od úsvitu do soumraku pracova, tahat těžké náklady na svých zádech. Budeš jíst trávu a budeš hloupý. Budeš žít padesát let.? Osel Bohovi odpověděl: ?Stvořiteli, žít takhle padesát let je moc. Nedávej mi víc než dvacet let.? A Bůh pravil, ať se stane, a tak se stalo. Psovi Bůh řekl: ?Ty jsi pes. Ty budeš hlídat lidská obydlí, dělat člověku přitele. Budeš jíst, co zbyde po člověku a budeš žít třicet let.?
Psovi se třicet let zdálo moc a usmlouval to na patnáct. K opici Bůh pravil: ?Ty jsi opice. Budeš se houpat a skákat ze stromu na strom a chovat se jako idiot. Budeš směšná a budeš žít dvacet let.? Opice uprosila Boha, aby jí takového života nedával víc než deset let.
A k člověku Bůh pronesl: ?Ty jsi člověk, jediná myslící bytost na zemi, která bude ovládat jiné bytosti. Budeš vládnout zemi a žít dvacet let.?
A člověk povídá: ?Pane Bože, dvacet let je málo. Dej mi těch třicet, co nechtěl osel, a těch patnáct od psa a deset od opice...? A Bůh tak učinil. No, a proto člověk žije dvacet let jako člověk, potom třicet let pracuje od rána do noci a tahá náklady na zádech jako osel, pak patnáct let hlídá vlastní dům a jí, co zbyde po ostatních jako pes, a nakonec stráví deset let jako opice, když dělá šaška vnoučatům.