Pepíček přijde domů ze školy a chlubí se, že konečně dostal roli v třídním divadelním kroužku. Tatínek se ptá, jakou, a Pepíček povídá:
"No, hraju pána, který je už dvacet let ženatý."
"No, když na sobě budeš pracovat, jistě brzy dostaneš roli, která také něco říká."
CyberServer
»
Zábava
»
Vtipy
»
Vtipy o dětech
»
Pepíček přijde domů ze školy a chlubí se, že konečně
Pepíček přijde domů ze školy a chlubí se, že konečně
Další vtipy na téma Vtipy o dětech
Pepíček dorostl do školního věku a tak ho poslední srpnový den maminka doslova zahrnula spoustou příjemných vyhlídek a informací o škole, aby ho nějak pozitivně naladila. Říkala mu, kolik potká nových kamarádů, nakoupila nové oblečení, vyprávěla, jak šla ona poprvé do školy a tak dál. Přišel první den, Pepíček se radostně vydal do školy a odpoledne se vrátil domů a vyprávěl o tom, jak se celý den měl. Druhý den ráno ho maminka budí, on se rozespale ptá, proč má vstávat, a když maminka říká, že je čas jít do školy, Pepíček udiveně říká:
"Cože? Znova? Tam jsem už ale byl mami."
"Cože? Znova? Tam jsem už ale byl mami."
Paní učitelka řekla ve druhé třídě:
"Zahrajeme si takovou malou hru. Já budu něco popisovat a vy se budete snažit uhodnout, co to je. Hned začnu. Tak první věc, je to ovoce, je to červené a kulaté."
"Třešně?" zkouší Janička.
"Ne, měla jsem na mysli jablko, ale ráda vidím, že přemýšlíš. Tak zkusíme jiné ovoce. Se žlutou, hrubší slupkou."
"Citrón?" zkouší Petřík.
"Ne, myslela jsem na grapefruit, ale ráda vidím, že přemýšlíš."
V tom se přihlásil Pepíček a povídá:
"Mohu zkusit já dát hádat vám, paní učitelko?"
"Ale jistě, proč ne, Pepíčku."
"Mám to v kapse, je to dlouhé, tvrdé a má to růžový konec."
"Pepíčku, nebuď nechutný!"
"Je to sirka, paní učitelko, ale jsem rád, že přemýšlíte."
"Zahrajeme si takovou malou hru. Já budu něco popisovat a vy se budete snažit uhodnout, co to je. Hned začnu. Tak první věc, je to ovoce, je to červené a kulaté."
"Třešně?" zkouší Janička.
"Ne, měla jsem na mysli jablko, ale ráda vidím, že přemýšlíš. Tak zkusíme jiné ovoce. Se žlutou, hrubší slupkou."
"Citrón?" zkouší Petřík.
"Ne, myslela jsem na grapefruit, ale ráda vidím, že přemýšlíš."
V tom se přihlásil Pepíček a povídá:
"Mohu zkusit já dát hádat vám, paní učitelko?"
"Ale jistě, proč ne, Pepíčku."
"Mám to v kapse, je to dlouhé, tvrdé a má to růžový konec."
"Pepíčku, nebuď nechutný!"
"Je to sirka, paní učitelko, ale jsem rád, že přemýšlíte."
Malý Pepíček jede s maminkou v tramvaji. Sedí jí na klíně a paní, sedící vedle maminky, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček. Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka. Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
"A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.
"Ne, vrána mi žádnou nepřinesla."
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:
"A s jiným ptákem jste to nezkusila?"
"A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.
"Ne, vrána mi žádnou nepřinesla."
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:
"A s jiným ptákem jste to nezkusila?"
Malá Anička šla ze školy, když ji zastavili dva kluci a řekli jí, že jí dají pětikorunu, když vyleze na telefonní sloup. Pětikoruna, to je docela dost peněz pro malé děcko, takže Anička s radostí na sloup vylezla - byl to takový ten s tím plechovým žebříkem. Doma to vyprávěla mamince a ta povídá:
"Aničko, příště to nedělej. Ti kluci chtěli akorát vidět tvoje spoďárky."
Druhý den ji kluci zas potkali a nabídli jí dokonce dvacku, tak zas vylezla. Když se chlubila doma, maminka říká:
"Neříkala jsem ti včera, abys to nedělala? Ti kluci chtěli vidět tvoje spoďárky."
"Neboj, mami, já si je předtím sundala!"
"Aničko, příště to nedělej. Ti kluci chtěli akorát vidět tvoje spoďárky."
Druhý den ji kluci zas potkali a nabídli jí dokonce dvacku, tak zas vylezla. Když se chlubila doma, maminka říká:
"Neříkala jsem ti včera, abys to nedělala? Ti kluci chtěli vidět tvoje spoďárky."
"Neboj, mami, já si je předtím sundala!"
Kněz na odpolední procházce vidí Pepíčka, jak kladivem po desítkách drtí mravence. Pepíček si pro sebe říká:
"Nenávidím ty zkurvený mravence..."
Kněz je zaražen chlapcovým výrazivem a promlouvá k němu o tom, že Bůh nestvořil nic zbytečného:
"Až tudy zítra půjdu, tak tě nechám dál zabíjet tyhle mravenečky pouze tehdy, pokud mi vyjmenuješ tři věci, které Bůh stvořil, a přesto jsou k ničemu."
Na druhý den po obědě kněz opět vidí Pepíčka, jak sedí na zemi a trefuje kladivem mravence. Dojde k němu a připomíná mu včerejší dohodu, podle které by Pepíček neměl zabíjet mravence, pokud nevyjmenuje tři zbytečné věci. Pepíček vzhlédne ke knězi s ďábelským úsměvem a říká:
"Znám tři věci, který jsou naprosto k ničemu. Zaprvé péro na mnichovi, zadruhý kozy na jeptišce, a třetí jsou tyhle zkurvený mravenci..."
"Nenávidím ty zkurvený mravence..."
Kněz je zaražen chlapcovým výrazivem a promlouvá k němu o tom, že Bůh nestvořil nic zbytečného:
"Až tudy zítra půjdu, tak tě nechám dál zabíjet tyhle mravenečky pouze tehdy, pokud mi vyjmenuješ tři věci, které Bůh stvořil, a přesto jsou k ničemu."
Na druhý den po obědě kněz opět vidí Pepíčka, jak sedí na zemi a trefuje kladivem mravence. Dojde k němu a připomíná mu včerejší dohodu, podle které by Pepíček neměl zabíjet mravence, pokud nevyjmenuje tři zbytečné věci. Pepíček vzhlédne ke knězi s ďábelským úsměvem a říká:
"Znám tři věci, který jsou naprosto k ničemu. Zaprvé péro na mnichovi, zadruhý kozy na jeptišce, a třetí jsou tyhle zkurvený mravenci..."
Jednou takhle poslala babička na americké farmě malého Johnnyhy s kýblem pro vodu k skalnímu jezeru. Johnny je za chvilku zpátky, celý vyděšený povídá:
"Babi, v tý vodě je krokodýl!"
"Jo, ten už tam žije několik let, ale nikdy nikomu neublížil. A nejspíš z tebe má stejný strach, jako ty z něj."
"No, jestli má takovej strach, jako já, tak ta voda stejně nebude k pití."
"Babi, v tý vodě je krokodýl!"
"Jo, ten už tam žije několik let, ale nikdy nikomu neublížil. A nejspíš z tebe má stejný strach, jako ty z něj."
"No, jestli má takovej strach, jako já, tak ta voda stejně nebude k pití."
Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou byla takhle na procházce, když se před ní objevil chlápek, který na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že nebude pršet.
"To je strašné, co ten náš kluk provádí, vždyť on zraje pro šibenici."
"Ale mámo, kdo by hned myslel na nejhorší, je docela dobře možné, že dostane od pana prezidenta milost."
"Ale mámo, kdo by hned myslel na nejhorší, je docela dobře možné, že dostane od pana prezidenta milost."
"Tatí, chce se mi chcát!"
"Ale, synu, tak velký chlapec jako ty takhle nemluví! Příště řekni třeba, že chceš pískat."
V noci se synek vzbudil, šťouchne do mámy a říká:
"Mami, chci pískat!"
Rozespalá mamimnka nechápe a odpovídá:
"Teď v noci? Vzbudíš sousedy!"
"Ale já chci strašně moc pískat!"
"No tak dobře. Zapískej mi do ouška, ale jen tak potichu."
"Ale, synu, tak velký chlapec jako ty takhle nemluví! Příště řekni třeba, že chceš pískat."
V noci se synek vzbudil, šťouchne do mámy a říká:
"Mami, chci pískat!"
Rozespalá mamimnka nechápe a odpovídá:
"Teď v noci? Vzbudíš sousedy!"
"Ale já chci strašně moc pískat!"
"No tak dobře. Zapískej mi do ouška, ale jen tak potichu."
"Mamíííííí, mamíííííííí, mě opuchl prst!"
"A jak jsi to poznal, Pepíčku?"
"Nevejde se mi do nosu."
"A jak jsi to poznal, Pepíčku?"
"Nevejde se mi do nosu."