Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou:
"Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť." "Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly." "A jaké nástrahy máš na mysli?", ptá se biskup. "Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku." "O, můj Bože", křižuje se Biskup.
"A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky." "Ach, Mon Dieu!", povzdychne si biskup.
"Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách - i je pán potrestal za jejich hříchy - ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili." "Všechny," ptá se biskup. "Kromě sestry Angeliky," odpoví matka představená.
"Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?" "To ne, monsignore, ale ona nechtěla."
Náboženské vtipy - Strana 7
Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:
"Mizerné jídlo!"
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká:
"Tvrdá postel!"
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:
"Odcházím odtud!"
A otec se jen tak mírně usměje a povídá:
"Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete."
"Mizerné jídlo!"
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká:
"Tvrdá postel!"
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:
"Odcházím odtud!"
A otec se jen tak mírně usměje a povídá:
"Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete."
Co řekne svatý Petr lékaři?
.
.
"Dodavatelé k zadnímu vchodu!"
.
.
"Dodavatelé k zadnímu vchodu!"
V kostele při přijímání:
"To není keks, ale Boží tělo, to si nemůžeš odnést domů pro psa."
"To není keks, ale Boží tělo, to si nemůžeš odnést domů pro psa."
Papež schválil novou pilulku pro katolické ženy.
Váží dvě tuny, opře se o dveře a manžel nemůže dovnitř.
Váží dvě tuny, opře se o dveře a manžel nemůže dovnitř.
Člověkovi po smrti nabízí Bůh možnosti jestli chce jít do pekla, nebo do ráje. Ukazuje mu na počítači, jak se všichni v ráji modlí a v pekle si lidé užívají neřestí. Tak ten člověk říká: "Chci do pekla." Potom se ocitne ve žhavém kotli a čert do něho bodá vidlema. Člověk se ho hned ptá: "Co to má znamenat?!" A čert mu ďábelsky odpoví : "Ale to byla jen DEMOVERZE!"
V pondělí stojí sousedé u zahrádky a povídají si.
"Copak, že jste včera nebyl v kostele?"
"Včera jsem spal doma."
"Copak, že jste včera nebyl v kostele?"
"Včera jsem spal doma."
Přijdou dvě jeptišky do drogerie a chtějí deset svíček. Prodavačka říká, že mají balení jen po dvanácti. Ony se po sobě podívají, zakroutí hlavou a říkají:
"Nevadí, ty dvě vysvítíme."
"Nevadí, ty dvě vysvítíme."
Jeden Holanďan přišel po dlouhé době ke zpovědi a říka knězi:
"Odpusťte mi, otče, zhřešil jsem. Za druhé světové války jsem ve svém podkroví schoval jednoho žida."
"Ale to přece není hřích, pomoci človeku, byť jiné víry."
"Ale já ho donutil zaplatit mi za každý týden dvacet guldenů."
"No, to už tak hezké není, ale hřích to není."
"Díky, otče. Moc se mi ulevilo. Ale mám ještě jeden dotaz."
"Ptej se, synu."
"Neměl bych mu říct, že válka už skončila?"
"Odpusťte mi, otče, zhřešil jsem. Za druhé světové války jsem ve svém podkroví schoval jednoho žida."
"Ale to přece není hřích, pomoci človeku, byť jiné víry."
"Ale já ho donutil zaplatit mi za každý týden dvacet guldenů."
"No, to už tak hezké není, ale hřích to není."
"Díky, otče. Moc se mi ulevilo. Ale mám ještě jeden dotaz."
"Ptej se, synu."
"Neměl bych mu říct, že válka už skončila?"
V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: "Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, ře spadl do zálivu." Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenu práci. Čas plynul, starý páteř zemřel a na jeho místo nastoupil nový. Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici. "Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé," říká policajtovi. Ten se pobaveně usměje a doporučí péterovi, aby zašel za policejním ředitelem. Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou. Páter jde za starostou: "Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam padají lidé," stěžuje si. Starosta se směje, až se za břicho popadá. Páter už se rozčílí: "No to není žádná legrace! Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"
English
Germany
Español
Português
Français
Italiano
Polski