Náboženské vtipy

Sedí takhle Ježíš v nebi a kouří trávu. Přijde k němu Bůh a povídá: "Hele synu, koukej toho nechat, jestli tě ještě jednou nachytám, tak tě vyhodím dolů na zem!" Ježíš vydrží nekouřit hodinu, pak začne být nervózní, po dvou hodinách si začne hryzat nehty a po dvou a půl si zase zapálí. Za chvilku ho nachytá Bůh a shodí ho dolů na Zem. Ježíš padá a padá, a nakonec spadne v horách před osamocenou salaší. Vejde dovnitř, tam sedí bača a u stropu visí obrovská otep marihuany. No netrvá dlouho a bača Ježíši nabídne a za pár chvil jsou oba pěkně vysmátí. A Ježíš říká: "Ty, bačo, já se ti musím k něčemu přiznat, já jsem Ježíš Kristus." Bača se jen zašklebí a říká: "Síla, co?"
Do kláštera přijde bratr a ptá se hlavního mnicha.
"Otče, až se tu budu mezi těma chlapama cítit nesvůj a budu si potřebovat užít, kam mám jít?"
Otec se na něj zadívá, ale po chvilce ho zavede do sklepa, kde mu ukáže velkou černou truhlu, ze které čouhá jen zadek.
"A otče, můžu už dneska?" zeptá se ho novic.
"No dobře."
"A zítra?"
"No, taky by to šlo."
"A pozejtří taky, že jo ?"
Otec zakroutí hlavou a řekne:
"No, pozejtří už asi ne. To máš službu v truhle."
Muž je se ženou v posteli když žena zaslechne kroky na chodbě.
"Honem se běž schovat, to je můj manžel!" vykřikne.
"Kam?" ptá se vyděšený muž.
"Zavři se na záchod", navrhne žena.
Muž popadne své svršky, zavře se na záchodě a ze strachu si tam raději ani nerozsvítí. Ve tmě se ozve dětský hlas:
"Tady je hrozná tma!"
"Kdo jsi?" lekne se muž.
"Tam za dveřma je moje máma a já budu křičet!" říká malý kluk.
"Proboha ne! Hele, když nebudeš křičet, tak ti dám 5 dolarů." vyjednává muž.
"Ne, budu křičet!" odpoví kluk.
"Tak ti dám deset dolarů", nabízí muž.
"To je málo, budu křičet!", vyhrožuje kluk.
Muž postupně zvyšuje svou nabídku až nakonec rezignuje:
"Dám ti 40 dolarů, to je všechno, co u sebe mám".
Kluk souhlasí, vezme peníze a nenápadně se vytratí.
Manžel konečně odejde a muž může opustit záchod. Spěšně se rozloučí se ženou a také odejde.
Žena jde odpoledne se synkem nakupovat. V obchodním domě ji kluk zatáhne k bicyklům a ukazuje: "Kup mi takový".
"To nejde, ten stojí moc peněz", říká žena.
"Ale já mám 40 dolarů, hele!", chlubí se kluk.
"Kde jsi to vzal?", ptá se žena. Kluk zarytě mlčí.
"No tak, kde jsi to vzal, koukej mi to říct. Snad jsi to neukradl?", rozčílí se žena. Kluk stále mlčí.
Rozčilená žena chytí kluka za ruku a odtáhne jej k blízkému kostelu.
"Když to neřekneš mně, budeš se s tím muset svěřit panu faráři!"
"Pane faráři, vyzpovídejte prosím kluka, nechce mi prozradit, kde vzal 40 dolarů!", sděluje žena rozčileně a dost nahlas faráři.
Pan farář se porozhlédne po ostatních, přikývne a jde s klukem do zpovědnice. Když se oba posadí, kluk řekne:
"Tady je hrozná tma..."
To faráře rozzlobí a řekne: "Nezačínej s tím zase!"
Zbožný farmář mající hospodářství, ženu a děti spokojeně žije na svém pozemku nedaleko Jerusalema. Jednoho dne se však kolem přežene ošklivá epidemie a jeho manželka zemře. Farmář se pomodlí a hospodaří dál. Netrvá však dlouho a jeho děti umírají na černý kašel. Ani teď však neztrácí dobrý muž svou víru a smiřuje se s osudem. Proto když se přižene velká voda a zničí mu celé hospodářství, sbalí si zbytek svých věcí do uzlíku, naloží je na osla a vydává se na cestu. Nedostane se však daleko, když pojednou z čistého nebe sjede blesk a zabije mu osla. To už muž nevydrží, padá na kolena a křičí: "Pane Bože, co jsem Ti udělal, že mne tak trestáš!?" A shora se ozve: "Ale, nějak mě sereš nebo co."
Rabín takhle jde po ulici, když vidí protestantského kazatele a katolického kněze, jak se v parku perou. Rabín okamžitě zasáhne:
"Pánové, prosím vás, hned toho nechte. Jsme přeci mužové sukna a takhle se nemůžeme chovat. A vůbec, proč se takhle rvete?"
Kněz odpovídá:
"Tenhle protestantský mizera tvrdí, že je Ježíš Kristus, i když dobře ví, že JÁ jsem Ježíš Kristus!"
"Ty katolickej mizero!" zařve protestant a vrhne se znovu na kněze. Rabín se do toho znovu hned vloží:
"Pánové, zadržte! Víte, vlastně se perete zbytečně, protože já jsem Ježíš Kristus."
Oba se na něj vrhnou jako jeden muž, ale rabín to čekal a tak se s jistotou vyhnul úderům a volá:
"Počkejte, já vám to mohu dokázat. Jen pojďte za mnou a já vám dám důkaz."
Nato je odvede do čtvrti vykřičených domů a zabouchá na první dveře v ulici. Otevře bordelmamá, koukne na rabína a vyhrkne:
"Ježíši Krise - už zase jste tady?"
Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě.
"Ach Bože!" volal. "Já v srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby také oni poznali, že rozumím tvým zákonům."
Byl krásný, slunečný den. Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. "Znamení od Boha! Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!" Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně.
A tak prosil znovu: "Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení."
Tentokrát se objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od kazatelů. Mrak najednou zmizel. "Říkal jsem vám, že mám pravdu!" trval na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony.
Neústupný kazatel začal prosit znovu; jakmile řekl: "Ach Bože..." nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký, dunící hlas zahřměl "MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!"
Nebe se vrátilo do své původní podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: "Tak co?"
"No a?" odpověděl druhý. "Teď je to tři proti dvěma!"
V kostele byla vyloupena pokladnička. Po několika dnech obdržel farář obálku s dvacetikorunou. Na přiloženém lístku stálo: "Ukradl jsem ve vašem kostele sto korun. Protože mě trápí svědomí, posílám tímto dvacet korun zpět. Bude-li mě svědomí trápit dál, můžete počítat s dalšími splátkami."
Baví se dvě duše v ráji: "Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?"
"Byl to hlas mé ženy."
"A co říkala?"
"Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl."
Mnich a jeptiška putovali po obrovské poušti. Když byli za polovinou cesty, jejich velbloud zdechl. Narychlo postavili stan a zapálili oheň a doufali, že je někdo uvidí a zachrání. Když ani modlitby nepomáhaly a začínaly se jim nebezpečně tenčit zásoby vody, začali přemýšlet nad blížící se smrtí. Mnich takhle povídá: "Sestro, víte, teď, když nás najisto čeká smrt, měl bych jednu prosbu. Víte, vždy jsem si přál alespoň jednou spatřit nahé ženské tělo. Myslíte, že byste se mohla svléknout a nechat mne se na vás podívat?"
Jeptiška chvíli přemýšlí o jeho prosbě a pak souhlasí. Když se začne svlékat, povídá: "Víte, otče, já vlastně nikdy neviděla nahého muže. Myslíte, že byste se také mohl svléknout? Po krátkém přemýšlení se mnich také svlékl. Vtom jeptiška povídá: "Otče! Co je zač ta malá věc, co vám visí mezi nohama?"
Mnich rozvážně odpovídá: "To je, moje dítě, dar od Boha. Když to do tebe vložím, stvoří to nový život."
"Na mě zapomeňte, otče. Strčte to do toho velbouda!"
Dva dlouholetí přátelé byli spolu na dovolené na moři a hádali se, jaké je Bůh rasy. Černoch pořád opakoval, že Bůh je určitě černoch. Jeho bílý přítel trval na tom, že Bůh je bílý. Byli tak zabráni do hledání argumentů, že si nevšimli blížící se bouře. Ta jejich loď rozbila o útesy. Oba dva zemřeli a šli do nebe.
U perlové brány je přivítal Svatý Petr. Oni se ho hned ptali, jaké rasy je Bůh. Petr jim řekl, ať se posadí a počkají, že k nim Bůh přijde. Tak si sedli a pokračovali v diskusi. Najednou uslyšeli hlasité kroky, které nemohli patřit nikomu jinému než Bohu. Otočili se akorát včas, aby zahlédli, jak se otevřely dveře a k nim vkročila mohutná postava: "Buenas dias, padres!"
1 / 20