Vtipy o ženách - Strana 11
Nikdy nevěřte jasu v očích krásné ženy. Je to jen slunko, které prosvítá skrz její dutou hlavu.
Žena je zvláštní tvor. Ve společnosti chce, aby si muži všimli, že má nové šaty, doma žádá, aby si muž všiml, že nemá nové šaty.
"Šla jsem tak s kámoškou po ulici, kecaly jsme o všem možným i nemožným a najednou se to stalo! Byla jsem okouzlená, láska na první pohled a nešlo to ovládnout. Odtrhla jsem oči od výlohy, vlítla do obchůdku a tu kraťoučkou sukýnku jsem si zkoušela a sedla mi jedna báseň."
Povídají si matka s dcerou a babičkou, jakou zažily největší bolest.
Dcera začne: "Když jsem přišla o panenství, to byla bolest."
Matka dodá: "Jen počkej až budeš rodit..."
Ale babička je obě uzemní: "No jen počkejte, až se vám dostane klitoris do řetězu u kola!"
Dcera začne: "Když jsem přišla o panenství, to byla bolest."
Matka dodá: "Jen počkej až budeš rodit..."
Ale babička je obě uzemní: "No jen počkejte, až se vám dostane klitoris do řetězu u kola!"
Hezká mladá žena vystoupí z vlaku a od nádraží ji sleduje jakýsi podezřelý muž.
Za nějaký čas to nevydrží a zavřeští:
"Chcete mě znásilnit, že se za mnou pořád ploužíte?"
Pán ostýchavě zavrtí hlavou.
"Ne, já vás chci jen upozornit, že máte odhalený levý prs."
Žena zbledne a zakvílí: "Prso venku? To je nic, ale já ve vlaku zapomněla kojence!"
Za nějaký čas to nevydrží a zavřeští:
"Chcete mě znásilnit, že se za mnou pořád ploužíte?"
Pán ostýchavě zavrtí hlavou.
"Ne, já vás chci jen upozornit, že máte odhalený levý prs."
Žena zbledne a zakvílí: "Prso venku? To je nic, ale já ve vlaku zapomněla kojence!"
V obchodě si žena zkouší již asi hodinu různé modely a nakonec prohlásí k prodavačce: "Co říkáte té halence? Ta mi sluší asi nejvíce."
"Ano, v té jste přišla."
"Ano, v té jste přišla."
V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Měl šest pater a kvalita mužů rostla s každým patrem. Byl v tom ale jeden háček, jakmile již žena vešla na vyšší patro, nemohla sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází jedna žena s vážným zájmem o koupi muže.
Na prvním patře vidí cedili:"Tito muži mají práci". No to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se co je výš.
Na druhém patře byl nápis:"Muži zde mají práci a mají rádi děti". Pěkné, ale podívám se, co je výš.
Na třetím patře byla tabulka:"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No čím dál tím líp - pomyslela si - ale výš to musí být fantastické.
Na čtvrtém patře si mohla přečíst:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích." Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
Na pátém patře stálo:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli." No neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!
Na šestém patře si VELICE překvapená žena přečetla:"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."
A tak vchází jedna žena s vážným zájmem o koupi muže.
Na prvním patře vidí cedili:"Tito muži mají práci". No to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se co je výš.
Na druhém patře byl nápis:"Muži zde mají práci a mají rádi děti". Pěkné, ale podívám se, co je výš.
Na třetím patře byla tabulka:"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No čím dál tím líp - pomyslela si - ale výš to musí být fantastické.
Na čtvrtém patře si mohla přečíst:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích." Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
Na pátém patře stálo:"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli." No neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!
Na šestém patře si VELICE překvapená žena přečetla:"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."
Žena si čte v posteli detektivku a říká manželovi: "A pak že já jsem hloupá. Kriminalisté v té knize pořád pátrají po vrahovi a při tom já už dávno vím kdo to byl. Stačilo se podívat na poslední stranu."
Deník řidičky
5. ledna: A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit vlastní auto a nemusím poslouchat instruktora: "Tudy, tam je zákaz vjezdu!"
"Jedete do protisměru!"
"Pozor na tu starou dámu! Brzděte!" a tak. Nechápu, jak jsem to ty dva roky vydržela!
8. ledna: Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden mi řekl, že se šel za mě pomodlit, druhý měl v očích slzy a všichni shodně tvrdili, že se při této příležitosti opijí. Bylo to velmi příjemné, i když si myslím, že taková oslava byla trochu přehnaná.
12. ledna: Koupila jsem si auto. Musela jsem ho však nechat v prodejně, aby vyměnili zadní nárazník. Při odjezdu jsem totiž místo jedničky zařadila zpátečku. To bude tím, že jsem už týden neseděla za volantem.
14. ledna: Konečně mám své auto! Byla jsem tak spokojená při odjezdu z parkoviště, že jsem se rozhodla udělat si výlet. Stejný nápad mělo víc řidičů. Někteří jezdili za mnou a troubili jako na svatbě. Nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem se připojila k jejich hře a zpomalila z 10 na 5 km/h. Všem se to velmi líbilo a troubili ještě víc.
22. ledna: Mám úžasné sousedy. Vyrobili pro mě tabulku s velkým nápisem POZOR PŘI PARKOVÁNÍ! Bílou barvou mi vyznačili velké místo k stání a zakázali dětem hrát si venku, když parkuji. Všechno proto, aby mě neznervózňovali. Je to od nich opravdu milé.
31. ledna: Všichni řidiči na mě vytrubují a dělají různá gesta. Je to hezké, ale trochu nebezpečné. Jednou mi jeden chtěl cosi říct, ale nemohla jsem najít páčku na otevření okna. Když jsem ji hledala, tak jsem málem do někoho narazila. Naštěstí jsem jela svou výletní rychlostí 10 km/h.
19. ledna: Město je velmi špatně osvětlené. Dnes jsem poprvé jela autem v noci a celou dobu jsem musela mít zapnutá dálková světla, abych lépe viděla. Ostatní řidiči si mysleli to samé. Sotva mě zahlédli, taky si zapnuli dálková světla a troubili. Je to trochu nebezpečné. A troubit takhle pozdě by už neměli, ruší lidi doma.
26. února: Dnes jsem měla nehodu! Nedařilo se mi odbočit z kruhového objezdu. Bylo na něm totiž příliš mnoho aut (nechci přehánět, ale byly tam nejméně čtyři!) Jezdila jsem stále dokola, držela jsem se středu. Čekala jsem na svoji příležitost, dokud jsem se neunavila a nenarazila do pomníku uprostřed objezdu. Myslím, že by měli omezit dopravu na kruhovém objezdu na 1 auto.
3. března: Pronásleduje mě neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, spletla jsem si plyn s brzdou. Narazila jsem do projíždějícího auta a rozbila jsem mu celý pravý bok. Auto náhodou řídil instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom nepochybuji. Trvala jsem na tom, že je to moje chyba, ale on jen velmi slušně opakoval: "Bože, odpusť mi! Bože, odpusť mi!"
5. ledna: A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit vlastní auto a nemusím poslouchat instruktora: "Tudy, tam je zákaz vjezdu!"
"Jedete do protisměru!"
"Pozor na tu starou dámu! Brzděte!" a tak. Nechápu, jak jsem to ty dva roky vydržela!
8. ledna: Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden mi řekl, že se šel za mě pomodlit, druhý měl v očích slzy a všichni shodně tvrdili, že se při této příležitosti opijí. Bylo to velmi příjemné, i když si myslím, že taková oslava byla trochu přehnaná.
12. ledna: Koupila jsem si auto. Musela jsem ho však nechat v prodejně, aby vyměnili zadní nárazník. Při odjezdu jsem totiž místo jedničky zařadila zpátečku. To bude tím, že jsem už týden neseděla za volantem.
14. ledna: Konečně mám své auto! Byla jsem tak spokojená při odjezdu z parkoviště, že jsem se rozhodla udělat si výlet. Stejný nápad mělo víc řidičů. Někteří jezdili za mnou a troubili jako na svatbě. Nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem se připojila k jejich hře a zpomalila z 10 na 5 km/h. Všem se to velmi líbilo a troubili ještě víc.
22. ledna: Mám úžasné sousedy. Vyrobili pro mě tabulku s velkým nápisem POZOR PŘI PARKOVÁNÍ! Bílou barvou mi vyznačili velké místo k stání a zakázali dětem hrát si venku, když parkuji. Všechno proto, aby mě neznervózňovali. Je to od nich opravdu milé.
31. ledna: Všichni řidiči na mě vytrubují a dělají různá gesta. Je to hezké, ale trochu nebezpečné. Jednou mi jeden chtěl cosi říct, ale nemohla jsem najít páčku na otevření okna. Když jsem ji hledala, tak jsem málem do někoho narazila. Naštěstí jsem jela svou výletní rychlostí 10 km/h.
19. ledna: Město je velmi špatně osvětlené. Dnes jsem poprvé jela autem v noci a celou dobu jsem musela mít zapnutá dálková světla, abych lépe viděla. Ostatní řidiči si mysleli to samé. Sotva mě zahlédli, taky si zapnuli dálková světla a troubili. Je to trochu nebezpečné. A troubit takhle pozdě by už neměli, ruší lidi doma.
26. února: Dnes jsem měla nehodu! Nedařilo se mi odbočit z kruhového objezdu. Bylo na něm totiž příliš mnoho aut (nechci přehánět, ale byly tam nejméně čtyři!) Jezdila jsem stále dokola, držela jsem se středu. Čekala jsem na svoji příležitost, dokud jsem se neunavila a nenarazila do pomníku uprostřed objezdu. Myslím, že by měli omezit dopravu na kruhovém objezdu na 1 auto.
3. března: Pronásleduje mě neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, spletla jsem si plyn s brzdou. Narazila jsem do projíždějícího auta a rozbila jsem mu celý pravý bok. Auto náhodou řídil instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom nepochybuji. Trvala jsem na tom, že je to moje chyba, ale on jen velmi slušně opakoval: "Bože, odpusť mi! Bože, odpusť mi!"
Úsměv je druhá nejlepší věc, kterou může svými ústy žena udělat.
English
Germany
Español
Português
Français
Italiano
Polski