Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř vyjde farář a říká mu:
"Mladý muži, neklejte takhle. Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš pomůže."
Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si:
"Dopr*ele, to jsou věci."
Náboženské vtipy - Strana 6
Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM:
"Sestro, zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce."
SL:
"To je zcela logické. Chce nás znásilnit."
SM:
"Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?"
SL:
"Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji."
SM:
"To ale není řešení."
SL:
"Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky."
SM:
"Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu."
SL:
"Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň."
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou. Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila také Sestra Logička.
SM:
"Sestro Logičko! Díky Bohu,že jsi zpátky. Pověz, co se stalo."
SL:
"Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky."
SM:
"A?"
SL:
"Stala se jediná logická věc. Dostihl mě."
SM:
"Bože! Co jsi udělala?"
SL:
"Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru."
SM:
"Panenanebi! A co on?"
SL:
"Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů."
SM:
"Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?"
SL:
"Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!"
SM:
"Sestro, zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce."
SL:
"To je zcela logické. Chce nás znásilnit."
SM:
"Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?"
SL:
"Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji."
SM:
"To ale není řešení."
SL:
"Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky."
SM:
"Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu."
SL:
"Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň."
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou. Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila také Sestra Logička.
SM:
"Sestro Logičko! Díky Bohu,že jsi zpátky. Pověz, co se stalo."
SL:
"Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky."
SM:
"A?"
SL:
"Stala se jediná logická věc. Dostihl mě."
SM:
"Bože! Co jsi udělala?"
SL:
"Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru."
SM:
"Panenanebi! A co on?"
SL:
"Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů."
SM:
"Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?"
SL:
"Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!"
Kohn s Blumenfeldem prohráli už majlant na dostizích. Jdou prosit Boha a slibují, že dají židovské obci tisíc korun, když tentokrát vyhrají. Ale při příštích dostizích zase prohrají.
"Tak Kohn, já nevím, půjdem poprosit křesťanského Boha, třeba nám dá vyhrát on." Tak jdou do kostela, prosí křesťanského Boha a slíbí, že když vyhrají, dají tisíc korun jemu.
A druhý den vyhrají balík. Kohn padne na kolena, zvedne oči k nebi a pokorně povídá: "Ach, jak je ten náš Bůh moudrý! Ten dobře věděl, že mu stejně nic nedáme."
"Tak Kohn, já nevím, půjdem poprosit křesťanského Boha, třeba nám dá vyhrát on." Tak jdou do kostela, prosí křesťanského Boha a slíbí, že když vyhrají, dají tisíc korun jemu.
A druhý den vyhrají balík. Kohn padne na kolena, zvedne oči k nebi a pokorně povídá: "Ach, jak je ten náš Bůh moudrý! Ten dobře věděl, že mu stejně nic nedáme."
Matka představená přijímá do řádu novicku a ukazuje jí celý klášter. Přivede ji do zvonice a ukazuje jí, jaký mají krásný nový zvon. Novicka v úžasu odpoví: "Paráda!"
Potom jí matka představená ukazuje kostelík s krásným vyřezávaným oltářem a novicka zase nadšeně reaguje: "Paráda!"
Nakonec ji matka představená přivede do její skromné komůrky s tvrdou postelí, s klekátkem na modlení, bez světla. A novicka zase: "Paráda!"
Matce představené už je to divné, a tak se jí zeptá, jestli umí také nějaké jiné slovo.
"No, třeba soulož," odpoví novicka.
"Co to je?" ptá se matka představená.
"Paráda!"
Potom jí matka představená ukazuje kostelík s krásným vyřezávaným oltářem a novicka zase nadšeně reaguje: "Paráda!"
Nakonec ji matka představená přivede do její skromné komůrky s tvrdou postelí, s klekátkem na modlení, bez světla. A novicka zase: "Paráda!"
Matce představené už je to divné, a tak se jí zeptá, jestli umí také nějaké jiné slovo.
"No, třeba soulož," odpoví novicka.
"Co to je?" ptá se matka představená.
"Paráda!"
Ježíš visí na kříži, pod ním obrovský dav, okolo římští setníci. Vtom Ježíš začne volat: "Petře, Petře!". Tak Petr vyrazí, jde kolem setníka a ten mu povídá: "Stůj, nebo ti useknu ruku!" "Nemohu, volá mě můj pán!" Tak mu usekne ruku, Petr se ve strašlivých bolestech plazí dál. Postupně potká ještě tři setníky, přijde o druhou ruku a obě nohy. Tak se nakonec doplazí jako červ před Ježíše a z prachu povídá: "Tak jsem zde, Ježíši, můj pane, co jsi chtěl?" Ježíš shlédne z kříže a povídá: "Petře, Petře... odsud je krásně vidět tvůj dům."
Paní Macháčková šla po náměstí a potkal ji kněz Opička: "Jak se máme, paní Macháčková, neoddával jsem vás před dvěma lety?" "Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře." "A co nějaké ratolesti, už máte?" "Ještě ne, otče." "Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci. "Děkuji mnohokrát, otče." Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá: "Dobrý den, paní Macháčková. Tak co, jak se vede?" "Ale, docela to ujde, otče." "A co dětičky, už nějaké máte?" "Ano, otče. Mám dvoje dvojčata a k tomu čtyři další - osm dohromady." "To je báječné. A co váš pan manžel?" "Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!"
Adolf Hitler zemřel a dostal se do pekla. Zabouchá na bránu. Otevře Satan a ptá se na jméno. Když se Hitler představí, Satan hned spustí:
"Adolf Hitler? Hmm, hele, vím, cos dělal na zemi, a nemysli si, že tě sem pustím. Jo, já vím, tohle je Peklo, ale všechno má svý meze! Hele, jdi do Nebe, jo? Pořád po cestě, napravo jsou velký dveře, nedá se to minout!"
Satanův proslov byl zakončen bouchnutím dveřma, takže Hitlerovi nezbylo, než vyrazit směrem k nebi. Na druhý den po obědě zas někdo v pekle bouchá na dveře. Satan otevře, a tam stojí Ježíš. Satan se překvapeně táže:
"Hele, co Ty tady děláš?"
"Právě jsem prchnul z internačního tábora a chci požádat o politický azyl."
"Adolf Hitler? Hmm, hele, vím, cos dělal na zemi, a nemysli si, že tě sem pustím. Jo, já vím, tohle je Peklo, ale všechno má svý meze! Hele, jdi do Nebe, jo? Pořád po cestě, napravo jsou velký dveře, nedá se to minout!"
Satanův proslov byl zakončen bouchnutím dveřma, takže Hitlerovi nezbylo, než vyrazit směrem k nebi. Na druhý den po obědě zas někdo v pekle bouchá na dveře. Satan otevře, a tam stojí Ježíš. Satan se překvapeně táže:
"Hele, co Ty tady děláš?"
"Právě jsem prchnul z internačního tábora a chci požádat o politický azyl."
Přijde Hitler do kostela, poklekne k ukřižovanému Ježíši a začne: "Ó děkuji Ti, že jsi mi dal Rakousko." "Máš štěstí."
"Ó děkuji Ti Pane, že jsi mi dal Čechy." "Máš štěstí."
Hitler se podiví, ale pokračuje: "Ó děkuji Ti, že jsi mi dal Francii." "Máš štěstí," zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá a tak se zeptá: "Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?" "Protože kdybych neměl přibité nohy, tak Tě kopnu do držky."
"Ó děkuji Ti Pane, že jsi mi dal Čechy." "Máš štěstí."
Hitler se podiví, ale pokračuje: "Ó děkuji Ti, že jsi mi dal Francii." "Máš štěstí," zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá a tak se zeptá: "Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?" "Protože kdybych neměl přibité nohy, tak Tě kopnu do držky."
Zemřela v mladém věku slavná herečka a vstoupila v celé kráse svých vnad do ráje. Ujal se jí sám svatý Petr a doprovázel ji vyhrazenou cestou k rajskému oddělení pro nevinné sexbomby, chráněnému před vetřelci hlubokým vodním příkopem. "Tady na té úzké lávce musíš být velmi opatrná," připomínal jí důrazně svatý Petr před příkopem. "Jdi napřed a přísně se střež jakékoliv hříšné myšlenky - sic spadneš do vody a cesta do ráje ti bude navždy uzavřena..." Herečka jde, nebere jeho výstrahu vážně a tak si lehce vykračuje, vlní se v bocích a rozverně kroutí zadečkem, jak byla zvyklá před kamerou. Jeden krok, druhý, třetí, čtvrtý a v tom to za ní hlasitě žbluňklo.
Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou:
"Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť." "Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly." "A jaké nástrahy máš na mysli?", ptá se biskup. "Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku." "O, můj Bože", křižuje se Biskup.
"A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky." "Ach, Mon Dieu!", povzdychne si biskup.
"Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách - i je pán potrestal za jejich hříchy - ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili." "Všechny," ptá se biskup. "Kromě sestry Angeliky," odpoví matka představená.
"Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?" "To ne, monsignore, ale ona nechtěla."
"Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť." "Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly." "A jaké nástrahy máš na mysli?", ptá se biskup. "Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku." "O, můj Bože", křižuje se Biskup.
"A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky." "Ach, Mon Dieu!", povzdychne si biskup.
"Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách - i je pán potrestal za jejich hříchy - ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili." "Všechny," ptá se biskup. "Kromě sestry Angeliky," odpoví matka představená.
"Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?" "To ne, monsignore, ale ona nechtěla."
English
Germany
Español
Português
Français
Italiano
Polski