Přihlášení uživatele
Úterý 19.03.2024 . Svátek má Josef, Jozef, Josefa, Josefína, Jozefa, Jozefína, a Sibyla.
Zábava Encyklopedie Hry
CyberServer » Zábava » Citáty » Holbach Paul Henry Dietrich

Holbach Paul Henry Dietrich - Citáty

Paul Heinrich Dietrich von Holbach

(8. prosinec 1723 - 21. leden 1789)

Životopis: Paul Heinrich Dietrich von Holbach byl německo-francouzský přírodovědec doby osvícenství, představitel filozofie mechanistického materialismu a radikální ateista.

Paul Heinrich Dietrich von Holbach se narodil v německém Edesheimu, jeho matka byla dcerou biskupského výběrčího daní. Otec Johann Jakob Thiry byl vinař. Pobyt mladého Paula na univerzitě v Leidenu, kde studoval právo a přírodní vědy, financoval jeho strýc, burzovní spekulant Franz Adam Holbach. Po strýci zdědil Paul značný majetek spolu s titulem barona a další jmění vyženil sňatkem s prvou i druhou ženou. Veliký majetek ho nejen doživotně zajistil, ale umožnil mu i otevřít ve svém pařížském domě v ulici rue Royale Saint-Roche (nyní Rue des Moulins) proslulý salon, který mezi léty 1750–1789 představoval opravdové středisko francouzského osvícenství a stal se pravidelným místem schůzek francouzských encyklopedistů. Účastníky schůzek, které se konaly zpravidla dvakrát do týdne, byli mj. Denis Diderot, Helvétius, d'Alembert a další.

K Holbachovým přátelům a návštěvníkům patřili Jean Jacques Rousseau, Edward Gibbon, Adam Smith, David Hume, Laurence Sterne, Benjamin Franklin, Joseph Priestley, Cesare Beccaria a mnoho jiných. Holbachův dům představoval středisko, které v mnohém zastupovalo a převyšovalo soudobé učené společnosti. Holbachova knihovna údajně čítala přes 3000 svazků. Pro Encyklopedii napsal nebo přeložil velké množství článků z oboru politiky, metalurgie, chemie, geologie, mineralogie. Překládal různé vědecké spisy, převážně z rodné němčiny. Vynikl však především jako filozof. Nehledal literární proslulost, ani nechtěl být mučedníkem. Jeho díla vycházela anonymně nebo pod vypůjčenými jmény. Většinou byla vydávána v Holandsku, ale často s falešným udáním místa vydání. Články v Encyklopedii podepisoval šifrou.

Pod Diderotovým vlivem se stal materialistou, ovlivnilo jej též dílo Johna Tolanda a Jeana Mesliera. V roce 1766 vydal spis Odhalené křesťanství, ve kterém se vzdal deismu a poprvé zaútočil na v té době dominantní náboženství. Holbach napadl zažité klišé o křesťanství jakožto nositeli morálních hodnot. Ve svém dalším významném díle Zdravý rozum (1772) prohlašuje teologii za „ustavičnou urážku zdravého rozumu“. Vznik náboženství chápal jako výmysl kněží a produkt lidského strachu a nevědomosti. Jeho přátelé mu dali přezdívku „osobní nepřítel boha". Dle některých badatelů je geniální ateista Wolmar z Rousseauova románu Julie čili Nová Heloisa (1761) zobrazením Holbacha.

V roce 1770 vydal svoje hlavní dílo Systém přírody. Kniha vyšla údajně v Londýně, ve skutečnosti v Amsterodamu. Jako autor je uveden Jean-Baptiste de Mirabaud, někdejší tajemník Francouzské akademie, který však byl již několik let mrtev († 1760). O Holbachově autorsví nevěděli ani jeho blízcí přátelé. V tomto spisu, který je považován za bibli mechanistického materialismu, vyložil Holbach nejsystematičtěji své názory. Nestvořená, věčná příroda je hmotné povahy, je to souhrn materiálních částic, které jsou v neustálém pohybu a které jsou uspořádané podle rozličných stupňů, řádů a systémů. Pohyb je jediným činitelem změn, spojení, forem a kombinací, jimž podléhá hmota, a kromě něho není žádné jiné příčiny vzniku a zániku. Mechanické zákonitosti ovládají nejen pohyby materiálních částic, ale i dění v oboru biologie a nakonec i ve společenské oblasti. Člověk je součástí přírody a je podroben jejím zákonům. Duševní schopnosti člověka nejsou závislé na jeho „duši", nýbrž jsou výsledkem určitého uspořádání lidského těla. Výjimky z universální determinovanosti přírodního dění nemohou existovat; nejsou tedy možné zázraky a „náhoda" znamená pouze něco, čeho příčiny jsou neznámé. V gnoseologii byl Holbach senzualista. Celý psychický život má své kořeny ve smyslovém vnímání. Odmítal agnosticismus, věřil v poznatelnost světa.

V oblasti etiky se Holbach snažil zformulovat principy vědecké ateistické morálky, jejímž cílem je zabezpečit lidem co nejvíce štěstí (utilitarismus). „Člověk je dílo přírody, existuje v přírodě, podléhá jejím zákonům, nemůže se z ní vymanit, nemůže z ní vypadnout, ani myšlenkou ne ... Pro bytost utvořenou přírodou a jí omezovanou neexistuje nic kromě velkého celku, jehož je částí a jehož vlivy pociťuje." (Systém přírody, 1770) Člověk nežije osamoceně, a proto se musí snažit zabezpečit štěstí i druhým lidem, kteří jsou schopni zase pomáhat jemu. Zkušenost ukazuje, co je pro lidské bytosti užitečné a co jim přináší slast. Při zkoumání zásad morálního jednání není třeba vycházet z náboženské morálky, nýbrž z morálky lidské a společenské, která vyhovuje světu, v němž žijeme, kde stačí rozum a zkušenost k tomu, aby vedly k pozemskému štěstí. Etiku definoval jako „vědu o vztazích mezi lidmi a o povinnostech, které z těchto vztahů vyplývají. Nebo – chcete-li – morálka je poznáním toho, co rozumné a rozumové bytosti nutně musí konat, nebo čemu se musí nutně ve svém konání vyhýbat, chtějí-li se zachovat a šťastně žít ve společnosti." (Univerzální morálka, 1776)

Víra v Boha je největší překážkou toho, aby lidské národy žily mravným a kvalitním životem. Náboženská morálka je v protikladu k přirozené morálce v tom smyslu, že omezuje používání rozumu, ruší svobodu, podporuje tyranskou moc vládců a ospravedlňuje otroctví poddaných. Náboženská víra vede ke konfliktům, protože lidé následkem různosti svých temperamentů dospívají k různým představám o bohu a mají tendenci považovat je za jedině správné. Všechny teologické předpoklady jsou fikce; nerozumnost náboženských postojů se šíří i do jiných oblastí, a vtahuje tak člověka stále více do iracionalismu. Podle Holbacha ateista je „člověk, který ničí chiméry, škodlivé lidskému pokolení, aby zavedl lidi zpět k přírodě, ke zkušenosti, k rozumu." (Systém přírody, 1770)

Proti všem, kdo hájí víru v Boha, protože je podle jejich názoru spásná a utěšující, Holbach zdůrazňoval, že omyl nemůže být nikdy lepší než pravda. Lidé se nemají oddávat iluzím. Byl odpůrcem uctívání „tradičních hodnot", které se halí do posvátného hávu a o nichž není radno pochybovat. „Uznávat něco bez přezkoumání pouze proto, že to uznávat máme, znamená být zbabělý a důvěřivý" (Dopisy Evženii, 1768).Jako ostatní osvícenci viděl i Holbach zdroj všeho zla v omylech, předsudcích a nedostatečném vzdělání. Moderní je jeho požadavek lepšího vzdělání pro ženy. Podobně jako Helvetius zdůrazňoval význam výchovy, která má řídit, nikoli rozněcovat vášně. Společným úkolem mravouky a politiky je zajistit, aby lidé žili v souladu s přírodním řádem.

Jeho politický názor byl poplatný době; kolísal mezi důvěrou v konstituční monarchii a v osvícenský absolutismus. Nápravu poměrů očekával (shodně s Voltairem) především „shora", od osvícených vladařů. Pod vlivem Rousseaova spisu O společenské smlouvě (1762) lze však i v Holbachových dílech najít teze, že „žádná vládní moc není ospravedlněná, pokud nevzešla ze svobodné volby občanů" (Systém přírody, 1770) a „suverén je toliko ochráncem a depozitářem společenské smlouvy; má ji realizovat a nemůže požadovat právo ji zrušit či překračovat" (Společenský systém, 1773).

Systém přírody se setkal s velkým ohlasem a zuřivým nesouhlasem teologů. Vyvolal také ostrou polemiku mezi ateisty a deisty. Holbachovy ateistické názory kritizoval z pozice deismu nejen Voltaire, ale výhrady proti nekompromisnímu ateismu vyjádřil i d'Alembert, dávaje přednost pochybnosti před negací. Holbach zase vytýkal deistům, zvláště Voltairovi, že je dělí jen krok od pověrčivosti. Systém přírody a některé další Holbachovy práce pařížský parlament odsoudil ke spálení. Holbacha se to osobně nedotklo (nevydal je pod svým jménem); vedl bezúhonný rodinný a společenský život zámožného rentiéra. Zemřel v lednu 1789, nedlouho před vypuknutím Velké francouzské revoluce. Protože nebylo veřejně známo, že je autorem četných protináboženských spisů, mohl být církevně pohřben ve farním kostele svatého Rocha v Paříži, kde již byli pohřbeni Helvétius a Diderot.

Holbachovo jméno zůstalo do značné míry ve stínu jeho známějších současníků, Voltaira, Rousseaua, Diderota, Helvétia. Jeho dílo bylo negativně hodnoceno křesťanskými apologety, katolická církev zařadila Systém přírody a řadu dalších jeho děl na Index zakázaných knih. Příznivěji byly a jsou jeho práce oceňovány těmi, kteří mají kritický vztah k náboženským představám.

Citáty od autora Holbach Paul Henry Dietrich

Člověk je nešťastný proto, že nerozumí přírodě.

Autor: Holbach Paul Henry Dietrich
Člověk je dílem přírody, existuje v přírodě, nemůže se od ní izolovat, nemůže - a to ani v myšlení - se z přírody vyabstrahovat.

Autor: Holbach Paul Henry Dietrich
1